Úloha iNOS a žírných buněk v mechanismu rozvoje hypoxické plicní hypertenze

Baňasová, Alena

Normální plicní cirkulace funguje jako nízkotlaký systém s vysokým průtokem a nízkým periferním cévním odporem (Heath 1977; Janicki, Weber et al. 1985). Příčina mi nízkého odporu plicních cév jsou struktura jejich stěny a velmi nízký bazální tonus hladkého svalu (Heath 1977; Hislop and Reid 1978). Plicní cévy jsou mnohem poddaj něj š í než cévy systémového řečiště a mají tenčí stěnu . U zdravého člově ka, žijícího v normoxii, se hladký sval ve stěně periferních plicních cév vyskytuje sporadicky (Hislop and Reid 1978). Zatímco jednotlivá orgánová řeči ště systémového oběh u přij ím aj í pouze část srdeční h o výdeje, malým oběhem protéká za všech podmínek srdečn í výdej celý. Plicní řečiště má schopnost pojmout i značně zvýšený srdeční výdej jen s minimálním zvýšením tlaku. Toto je možné díky velké poddajnosti plicních céva díky otevření částí cévního řečiště, které nejsou v klidu perfundovány díky vyššímu otevíracímu tlaku. Distribuce průto k u krve jednotlivými oblastmi plic je regulována téměř výhradně lokálními mechanismy. Smyslem této regulace je udržet efektivní výměnu plynů a zajistit maximální nasycení krve kyslíkem. Proto jsou přednostn ě perfundovány dob ře ventilované alveoly a zárove ň je omezen průtok tam, kde je alveolární ventilace nedokonalá. Mechanismem, který udržuje optimální poměr mezi...

host :: přihlásit Digitální repozitář
		Hledej		Nový záznam		Nápověda		O repozitáři