Panovník na sakrálním obraze doby protireformace a baroka. Ikonologická studie k pobělohorskému malířství v Praze

Vácha, Štěpán

Na počátku této práce stálo okouzlení tématem barokní Habsburkové a jejich reprezentace ve výtvarném umění, se kterým jsem se seznámil při svém prvním pobytu ve Vídni v roce 2002 v rámci studijního programu Sokrates-Erasmus. Pominu-li obecně přitažlivý fenomén rudolfínského umění, který je u nás již po několik desetiletí předmětem systematického studia 1 i ojedinělé ikonografické studie k habsburské problematice,2 pak je třeba konstatovat, že "politické" umění v Čechách 17. a 18. století je dosud jen málo probádaným polem.3 Analyzovat důvody tohoto stavu by přesahovalo rámec předmluvy; postačí uvést, že jde v prvé řadě o důsledek dlouhodobého negativního hodnocení úlohy Habsburků v českých dějinách. Při hledání vnitřní souvislosti a intepretačního klíče se historik umění navíc potýká s problémem, že v pobělohorské době Habsburkové trvale sídlili ve Vídni, a tak o dvorském umění či uměleckém programu soustavně rozvíjeném panovníkem nemůže být v Čechách řeč. Za vznikem výtvarných děl tématicky a ideově svázaných s touto panovnickou dynastií stáli nejčastěji domácí šlechtici, měšťané, preláti a různé korporace. Je pak vůbec možné - vzhledem k tak různorodému původu artefaktů - uceleně pojednat o reprezentaci Habsburků ve výtvarném umění u nás, nemá-li jít o pouhý soupis dochovaného ikonografického materiálu?...

host :: přihlásit Digitální repozitář
		Hledej		Nový záznam		Nápověda		O repozitáři