No (534)
Yes (5)
Number of found documents:
539
Published from
to
Unity and Plurality in Semantics: Cajetan on Analogy
Dvořák, Petr
2008 - English
The paper explains the semantic theory of analogy in Thomas Aquinas and Thomas de Vio, known as Cajetan. Článek vysvětluje sémantickou teorie analogie u Tomáše Akvinského a Tomáše de Vio zvaného Kajetán.
Keywords:
history of philosophy; analogy; Thomas de Vio
Available at various institutes of the ASCR
Unity and Plurality in Semantics: Cajetan on Analogy
The paper explains the semantic theory of analogy in Thomas Aquinas and Thomas de Vio, known as Cajetan....
Antický svět v 19. století: blízký nebo vzdálený?
Kepartová, Jana
2008 - Czech
Autorka se zabývá vztahem české společnosti 19. st. k antickému světu: antika se sice na školách vyučovala v mnohahodinových dotacích, přesto však autopsie ukázala, že antický svět se svou pohanskou mentalitou zůstával českému člověku často velmi vzdálený. The author deals with the relationship between Czech society of the 19th century and the ancient world. Despite many school lessons devoted to this subject the autopsy has demonstrated that the ancient world with its pagan mentality remained rather distant for the Czech society of the 19th century.
Keywords:
ancient world; 19th century
Available at various institutes of the ASCR
Antický svět v 19. století: blízký nebo vzdálený?
Autorka se zabývá vztahem české společnosti 19. st. k antickému světu: antika se sice na školách vyučovala v mnohahodinových dotacích, přesto však autopsie ukázala, že antický svět se svou pohanskou ...
Proč jít k Euthydémovi do učení?
Chvatík, Ivan
2008 - Czech
Autor chce ukázat, že cílem Platónova dialogu Euthydémos není zesměšnit sofistický způsob disputace, nýbrž upozornit na problémy, na něž vážná filosofická dialektika naráží v samém jádru řeči, zvláště pokud jde o zasvěcování druhých do této nejvyšší z lidských aktivit. Zdá se, že dialog vylučuje možnost, že by bylo možno vyučovat filosofii jako nejvyšší lidskou dovednost a cestu k blaženosti, a osvětluje paradoxní charakter této dovednosti. Tato zvláštní dovednost, kterou je lidská rozumnost (fronésis), je ledem vrozená. Nelze se jí vnějškově naučit, lze ji jen kultivovat. V závěru textu se autor ptá, zda by nebylo možno identifikovat Platónův pojem fronésis s jeho ideou Dobra. The paper attempts to show that the purpose of the Euthydemus is not to ridicule the sophist’s art of disputation, but rather to point out the problems which serious philosophical dialectics encounters in the very essence of language, especially as concerns initiating others into this highest of all human activities. As the author sees it, the dialogue denies the possibility of teaching philosophy as the supreme human virtue and way to bliss, while explaining the paradoxical characteristics of such a virtue. This special virtue, i.e. human rationality (phronesis), is inherent in human beings; one cannot learn it extrinsically, but merely cultivate it as such. The author finally suggests further consideration of whether Plato’s concept of phronesis can be identified with his idea of the Good.
Keywords:
Sophists; Wits; Fronesis; Arete; The Good
Available at various institutes of the ASCR
Proč jít k Euthydémovi do učení?
Autor chce ukázat, že cílem Platónova dialogu Euthydémos není zesměšnit sofistický způsob disputace, nýbrž upozornit na problémy, na něž vážná filosofická dialektika naráží v samém jádru řeči, zvláště ...
Jeden jediný, jeden trojjediný nebo tři jediní
Otisk, Marek
2008 - Czech
Studie se věnuje slavnému sporu Anselma z Canterbury a Roscelina z Compiegne o interpretaci trojjedinosti Boží. This paper deals with the famous dispute (between Anselm of Canterbury and Roscelin of Compiegne) concentrated on the interpretation of trinity of God.
Keywords:
trinity; philosophy; theology
Available at various institutes of the ASCR
Jeden jediný, jeden trojjediný nebo tři jediní
Studie se věnuje slavnému sporu Anselma z Canterbury a Roscelina z Compiegne o interpretaci trojjedinosti Boží....
Od sókratovského logu k parmenidovskému: Jak číst dialog Euthydémos
Hobza, Pavel
2008 - Czech
Klíčovým úkolem při interpretaci dialogu Euthydémos je zjistit, proč se chce Sókratés stát žákem obou bratrů. Je to kvůli "logice", na níž je založen diskurs či způsob myšlení obou bratrů, přičemž tato "logika" vposled tkví v Parmenidově myšlení. Pokud uvážíme, že Sókratés je vylíčen jako někdo, kdo není schopen dojít k pozitivnímu závěru, pak Sókratovou motivací pro učení se u obou bratrů je snaha překonat vyvracející negativitu své moudrosti. The key task of the interpretation the Euthydemus is to establish why Socrates wants to become a pupil of both brothers. It has to do with the "logic" of both brothers' discourse or way of thinking which is, in turn, based on the Parmenidean logic. If we take into account that Socrates is depicted as someone who is not able to arrive at a positive conclusion, then Socrates' motivation for learning from both brothers, i.e., for adopting their wisdom, is to be seen in his effort to overcome the refutational negativity of his own discourse.
Keywords:
Plato; the Symposion; nature; phusis
Available at various institutes of the ASCR
Od sókratovského logu k parmenidovskému: Jak číst dialog Euthydémos
Klíčovým úkolem při interpretaci dialogu Euthydémos je zjistit, proč se chce Sókratés stát žákem obou bratrů. Je to kvůli "logice", na níž je založen diskurs či způsob myšlení obou bratrů, přičemž ...
Jak je důležité míti filipa
Chvatík, Ivan
2008 - Czech
Přednáška chce předvést, že přestože je dialog Charmides formálně aporetický, daří se Platónovi hledanou rozumnost, fronésis, mezi řádky zachytit. Nejde to však pomocí definice, protože rozumnost není žádná věc, ani obsahové vědění. Zdá se, že je to sebevztah, který umí rozvrhovat jednání v nepředvídatelné situaci, umí posoudit, zda něco bylo uděláno dobře či špatně, umí posoudit, co člověk ví a neví, a je tedy lidskou schopností, která teprve jakékoli vědění umožňuje a bez které člověk nemůže dobře jednat a být šťasten. V tomto smyslu souvisí rozumnost, o kterou v dialogu jde, velmi těsně s platónsky pojatým dobrem a má co dělat s platónsky pojatou lidskou "nesmrtelností". Although the dialogue is formally aporetical, this paper argues that Plato succeeded in grapsing – between the lines – the phronesis Charmides is looking for. However, this is not possible by means of a definition, since phronesis is neither a thing nor substantial knowledge. It seems to be a sort of self-reference, an ability to project one’s acting in unpredictable situations, to judge if something was done well or wrong, to consider what one knows and what not. Hence phronesis is the ability which precedes and makes any knowledge possible and without which nobody can act well and be happy. In this sense the phronesis of this dialogue is closely connected with the Platonic concept of the good and has much in common with the Platonic concept of human "immortality".
Keywords:
Sophists; Wits; Fronesis; Arete; The Good
Available at various institutes of the ASCR
Jak je důležité míti filipa
Přednáška chce předvést, že přestože je dialog Charmides formálně aporetický, daří se Platónovi hledanou rozumnost, fronésis, mezi řádky zachytit. Nejde to však pomocí definice, protože rozumnost není ...
Suárez o transcendentálním Jednu a Mnohém
Heider, Daniel
2008 - Czech
Příspěvek analyzuje Suárezovu koncepci transcendentální jednoty a mnohosti v jeho Metafyzických disputacích. Vychází z Aristotelovy aporie, podle níž jsoucno na straně jedné je konvertibilní s jedním, na straně druhé však je jeho hlavním dělícím členem. Ve studii je představeno Suárezovo řešení, které do značné míry čerpá ze scotistické metafyziky. The paper analyses Suarez's conception of transcendental unity and multitude in his Metaphysical disputations. The conception comes out of Aristotle's apory, according to which on the one hand being is convertible with the One and on the other it is its main dividing member. The study presents Suarez's solution, which draws significantly from scotistic metaphysics.
Keywords:
Suárez; Aristotle; transcendental unity and multitude
Available at various institutes of the ASCR
Suárez o transcendentálním Jednu a Mnohém
Příspěvek analyzuje Suárezovu koncepci transcendentální jednoty a mnohosti v jeho Metafyzických disputacích. Vychází z Aristotelovy aporie, podle níž jsoucno na straně jedné je konvertibilní s jedním, ...
Moc, křehkost, uměřenost: Dialogické kontexty v Charmidovi
Hobza, Pavel
2008 - Czech
Autor navrhuje řešit problém aporií v Charmidovi zkoumáním formální struktury dialogu. Nejprve srovnává argumentační a dramatickou strukturu Charmida s ranými dialogy jako Ión. Výsledkem je naprostá odlišnost. Z druhé tedy autor předkládá vlastní analýzu obecné struktury tranzitivních dialogů, dokládanou zejména dialogy Lysis a Prot. Sókratés zde rozmlouvá se dvěma charakteristickými partenry, slabším potenciálním žákem a silnějším, jenž představuje autoritu pro slabšího. Sókratés poráží silnějšího, ale nenabízí slabšímu žádnou positivní nauku, jen osobní příklad a vedení. Charmida autor označuje za typický transitivní dialog. Author suggests to solve the problem of the compatibility of the apories in Charmides with Plato's theory of knowledge. The proposed solution consists in formal inquiry of the dialogue's structure. In the first step, Boháček compares the way of argumentation as well as dramatic structure of Charmides with "small Socratic" dialogues as Ion; Charmides proves to be completely different. The second step consists in Boháček’s own analysis of the common structure of the "transitive" dialogues represented by Lysis and Protagoras. In this group, Socrates converses with two paradigmatic partners: the weaker potential pupil and the stronger one, who stands for an authority and potential teacher of the weaker partner. Socrates defeats the rival, but doesn't offer any positive knowledge to the weaker young partner; he stands only for personal example and offers practical guidance. Charmides is identified with this common scheme and classified as a typical transitive dialogue.
Keywords:
Ancient Philosophy; Plato; Charmides; the Parmenides; Theory of Forms
Available at various institutes of the ASCR
Moc, křehkost, uměřenost: Dialogické kontexty v Charmidovi
Autor navrhuje řešit problém aporií v Charmidovi zkoumáním formální struktury dialogu. Nejprve srovnává argumentační a dramatickou strukturu Charmida s ranými dialogy jako Ión. Výsledkem je naprostá ...
Lovit, vyrábět, užívat. Euthydémos a obecnější poznámka k dialektice
Thein, Karel
2008 - Czech
Rozbor dialektiky v Platónově dialogu Euthydémos (288d-291a) ve srovnání se sedmou knihou Ústavy. An analysis of dialectics in Plato's Euthydemus (288d-291a) in comparison with Book 7 of the Republic.
Keywords:
Plato; Euthydemus; dialectics; plat; rozbory
Available at various institutes of the ASCR
Lovit, vyrábět, užívat. Euthydémos a obecnější poznámka k dialektice
Rozbor dialektiky v Platónově dialogu Euthydémos (288d-291a) ve srovnání se sedmou knihou Ústavy....
Sókratův sen a "konání svých věcí" v dialogu Charmidés
Thein, Karel
2008 - Czech
Autor navrhuje řešit problém aporií v Charmidovi zkoumáním formální struktury dialogu. Nejprve srovnává argumentační a dramatickou strukturu Charmida s ranými dialogy jako Ión. Výsledkem je naprostá odlišnost. Z druhé tedy autor předkládá vlastní analýzu obecné struktury tranzitivních dialogů, dokládanou zejména dialogy Lysis a Prot. Sókratés zde rozmlouvá se dvěma charakteristickými partenry, slabším potenciálním žákem a silnějším, jenž představuje autoritu pro slabšího. Sókratés poráží silnějšího, ale nenabízí slabšímu žádnou positivní nauku, jen osobní příklad a vedení. Charmida autor označuje za typický transitivní dialog. Author suggests to solve the problem of the compatibility of the apories in Charmides with Plato's theory of knowledge. The proposed solution consists in formal inquiry of the dialogue's structure. In the first step, Boháček compares the way of argumentation as well as dramatic structure of Charmides with "small Socratic" dialogues as Ion; Charmides proves to be completely different. The second step consists in Boháček’s own analysis of the common structure of the "transitive" dialogues represented by Lysis and Protagoras. In this group, Socrates converses with two paradigmatic partners: the weaker potential pupil and the stronger one, who stands for an authority and potential teacher of the weaker partner. Socrates defeats the rival, but doesn't offer any positive knowledge to the weaker young partner; he stands only for personal example and offers practical guidance. Charmides is identified with this common scheme and classified as a typical transitive dialogue.
Keywords:
personal excellence and the city; the temperance and the good
Available at various institutes of the ASCR
Sókratův sen a "konání svých věcí" v dialogu Charmidés
Autor navrhuje řešit problém aporií v Charmidovi zkoumáním formální struktury dialogu. Nejprve srovnává argumentační a dramatickou strukturu Charmida s ranými dialogy jako Ión. Výsledkem je naprostá ...
NRGL provides central access to information on grey literature produced in the Czech Republic in the fields of science, research and education. You can find more information about grey literature and NRGL at service web
Send your suggestions and comments to nusl@techlib.cz
Provider
Other bases